Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moji psi jsou rasisti

7. 07. 2013 14:24:42
Kamarádka z Máje mě požádala, zda bych nepublikoval její článek, který by odlehčil současnou napjatou "etno-atmosféru". Ona není rasistka, ale její psi jsou. Zmetkové.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moji psi jsou rasisti

Teda pardon, xenofobové, etnicky nesnášenliví,.. co já vím, jak to správně pojmenovat. Prostě nemají rádi cikány. A úplně kašlou na nějaký multi-kulti poučky.

Byli to vždycky hodní pejsánci, ani mouše (tu beztak nechytnou), ani kuřeti by neublížili. I s kočkama se kamarádí, teda pokud ty kočky na ně nesyčí a neprskají. Jsou to ještě v podstatě mlaďoši, dvouletej německej ovčák Bára (vlastně se jmenuje Barry ale "Bára" mi přijde pro něj takový něžnější, je to dobračisko) a roční puberťák, rhodeskej ridgeback Dirk. Ten je, zřejmě vzhledem k svýmu věku, trochu divočejší.

Na psí holky zatím moc nejsou (že bych jim stačila já?) :-), radši se honějí za aporty všeho druhu. Začalo to úplně nenápadně, obyčejnou noční procházkou před spaním. Je to ale moje chyba, já čuně si občas venku zapálím, takový malý, voňavý ženský cigárko. Byli jsme už na cestě domů, když najednou na mě vybafli dva cikáni. "Hele, pyčo, vkydni žváro", povídají jakousi exotickou řečí.

"Prosím, nějak jsem vám nerozuměla?", odpovídám, poněkud nejistá, s tušením nadcházejícího problému. "Co kécáš, dyliiino, děláš si z nás prdel?", opáčil jeden a chytil mě za ruku s cigárkem. To byla ovšem jeho osudová chyba. Pejskové se do té doby proháněli kolem a značkovali si kdejaký křoví, jeden přes druhýho. Přilákáni hlasy, přiběhli se podívat, s kým si jejich panička v noci povídá. Nejdřív chtěli ty lidi zřejmě přivítat. Jak ale uviděli cizí ruku na mojí, ucítili agresivitu v jejich projevu a strach v mém, okamžitě pochopili.

Bára se bez zavrčení nebo štěkání vrhnul na toho agresora a chytil ho za ruku, co po mně šmatala. Ten se snažil vyvlíct, takže byl najednou bez bundy. Bára ho povalil na zem a vrčel a slintal mu do obličeje. Dirk to celý pojal jako náramnou zábavu a jal se cupovat osiřelou koženou bundu na kusy. "Pani, zavolejte si toho psa", slušně mě najednou žádal. Druhej cikán se mezitím potichu vytratil daleko do tmy.

Ještě chvilku jsem si vychutnávala naše malé etnické vítězství, v klidu dokouřila cigáro. Ať má můj statečnej Dirk čas roztrhat nepřátelskou koženou bundu na kousíčky. Pak jsem odvolala drsňáka Báru a odměnila ho piškotkem. Cikán si ani netroufl vstát a po prdeli se šoupal pryč od nás. V dostatečný vzdálenosti alespoň zakřičel: "Pani, tu bundu teda zaplatíte!" Škoda že se nepředstavili, kam mám ty peníze poslat?

Bohužel, od tý doby moji miláčkové vrčí a ježej chlupy na každýho spoluobčana romské národnosti. Vůbec si ve svých psích mozečcích nedokážou uvědomit, že nemůžou házet všechny do jednoho pytle. A uznávat kolektivní vinu. Tak si vysloužili vodítka a náhubky na cesty přes sídliště. Já zase získala klid a vědomí, že mám zastánce a nemusím se v noci bát.

Díky, Barry a Dirku.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Já mám zrzavého kocoura, který je naprosto spravedlivý. Vraždí v okolí všechny můry, myši, ptáky, hady, bez rozdílů v taxonomii.

František Josef Smutný - Dobrotivý v.r.

Autor: František Smutný | neděle 7.7.2013 14:24 | karma článku: 39.63 | přečteno: 2543x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Co po mně chceš? Pravdu či lež…

Pravda a lež – kategorie, které jsou staré aspoň tak jako lidstvo, ale spíš mnohem starší. A stále se s nimi neumíme vyrovnat a často je ani od sebe rozpoznat. Přesto si lidé pořád myslí, že o nich dokážou říct něco přínosného.

18.10.2017 v 1:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Monika Lorenzová

Jak se mi dařilo při obchodování

Dnes ráno jsem otevřela oči. pak je zas zavřela. A pak viděla dva na kolečkových bruslích. Jeden z nich držel velkou bílou papírovou krabici, zjevně prázdnou.To jsem byla já. Zamotala jsem se a upadla.

17.10.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 144 | Diskuse

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 3.92 | Přečteno: 113 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 136 |
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3138
Obyčejný chlap, "kamioňák", jsem týden pryč a týden doma. Mám zahrádku, políčko, lesíček, ženu, psa a kocoura. Děkan Fakulty všeobecné kroupologie.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.