Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Básník a Eva

5. 06. 2014 8:22:11
Sedával vždy na stejném místě. V rohu, blízko špinavého okna, kde zažloutlé záclony a stopy po zásazích hmyzu plácačkou dovolovaly jen nepatrným zbytkům slunečních paprsků rýsovat světla a stíny své každodenní magie.

Proč magie? Inu, nízká sluneční svícení v zimě a v brzkém jaru vykreslila světelný a tedy i hřející paprsek, od nevysypaného popelníku, přes propálené díry v ubruse, do daleka. Až k půllitru v ruce básníkově. Zatímco v létě bylo díky Slunci, vznešenému vysoko na obloze, studené pivo bezpečně chráněno. Ale také: „pokud zataženo, pivo studené, pokud jasno, pivo teplé.“ Magie hodna moudrosti politiků té doby.

„Pane? Budete platit?“

Úplně zapomněl, tak jako každý den, že musí odejít. Že místo, kde sedává, se svými papírky, tužkami a nápady se uzavírá. Servírku, která ho upomínala, si ovšem pamatoval. Ach, ty krásné nohy, souměrná tvář, mandlově tvarované a skoro černé oči. Co mu to jen připomíná? Veden něčím, co by možná mohl pojmenovat Sigmund Freud, možná jeho matka, možná on sám, veden touhou a vášní. Veden tím vším jí na účtenku připsal:

Tvé nohy jak dva hadi

V dokonalém souladu

Jejich uštknutí jen hladí

Rád bych dělal návnadu

Být v teráriu s nimi sám

Protilátku nehledám

Eva měla v životě spoustu chlapů. Tedy spoustu. No, pár desítek, hm, jednotek, sakra! Panna už prostě nebyla. Ale žádný z těch chlapů jí nikdy nepsal verše na účtenku. Natož o jejích nohách. Byla na ně totiž celkem pyšná, ačkoli jinak o svém vzhledu i o sobě neustále pochybovala.

„Jsem moc hubená, moc tlustá, mám malý prsa, jsem už stará, neměla jsem se vdávat, rozvádět?“ Ale dlouhé a štíhlé nohy, s útlými kotníky, hladké právě jak ti hadi, byly vždy středem zájmu. Skoro všech. Nemohla si toho nevšimnout.

A potom ty oči. Škoda, že o nich také něco nenapsal. Když se do svých očí dívala v zrcadle, měla pocit, že sama sebe uhrane.

Ten kunčoft ji do té doby nijak nezajímal. Jeden z desítek debilů, rozmělňujících svá traumata v pivu a kořalkách. Osamělých. A z těch ostatních v různých skupinách, shlukujících se z důvodu vlastní zbabělosti v nějakých společenstvích, za účelem jednotného cíle, zájmu, strachu. Ježiš, oni třeba přejí vítězství nějaké tlupy s názvem xyz v soutěži, co já vím, abc. Nebo naopak!

Testosteron z vyřvávání v koutku „sportovních fanoušků“ za vítězství klubu xyz začal přetékat, proto se potřebovali vybít jinde.

„Evo!? Co to tam sedí za debila? Furt si něco píše, bonzák jeden. My ho srovnáme!“

Krev z básníkových úst, z rozbitého obličeje, ze všech pórů a spór jeho osobnosti na podlaze rozpíjela papírky s náčrty veršů, touhami a ...tuhou. A také se solí z Eviných slz. K přečtení nic nezbylo a básník už asi nikdy nepřijde. „Kdo teď napíše o mých očích?“

Oni asi ne. Život se vrací k šedi. Tužky, papírky a nápady a ... verše ... tu nejsou.


Pro moji Janu z Arku, Ἑλένη Trojskou a milé kolegyňky Hanku, Wendy, Isabell, Terezu i kolegy z katedry

Autor: František Smutný | čtvrtek 5.6.2014 8:22 | karma článku: 15.74 | přečteno: 693x

Další články blogera

František Smutný

Je suis KROUPA

Má pocta Mistru Vladimírovi. My si jeho pověstný humor, romantickou duši, otevřené dopisy, erotické verše a skvělé vaření vzít nedáme.

14.1.2015 v 18:22 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 2248 | Diskuse

František Smutný

Měsíc se zbarvil krví a nebe se svinulo jako svitek pergamenu

Přiznávám se ke všemu. Nejsem František Smutný. Je to děsně napínavé. Více naleznete níže.

5.12.2014 v 12:24 | Karma článku: 10.97 | Přečteno: 860 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne

Horké letní ráno. Sobota v červenci. Na klice nám visela igelitka plná tvrdého chleba. Dřív jsme je dávali sousedovic koním, ale poslední dobou máme zajímavější strávníky.

26.6.2017 v 10:46 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 447 | Diskuse

Helena Vlachová

Když škola bývala školou

Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

26.6.2017 v 10:16 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 580 | Diskuse

Jan Tichý

No jo, Pražáci…

...povzdechl si policista na obvodním oddělení v malém městě, když vyslýchal jako svědka mého syna, kterému v Praze ukradli peněženku s doklady.

26.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 845 | Diskuse

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 15.50 | Přečteno: 336 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 4.24 | Přečteno: 105 |
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3124
Obyčejný chlap, "kamioňák", jsem týden pryč a týden doma. Mám zahrádku, políčko, lesíček, ženu, psa a kocoura. Děkan Fakulty všeobecné kroupologie.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.