Přiznávám se ke všemu. Nejsem František Smutný. Je to děsně napínavé. Více naleznete níže.
Nejezdím kamionem. Ten mi byl odebrán spravedlivým cenzorem. Rozvážím knedlíky s odrbanou, notně prorezlou dodávkou po malebném jihočeském venkově. Chtěl jsem být povýšen a vida - jsem ponížen. Dobře mi tak.
Mé pravé jméno jest František Veselský. Jsem děkanem Fakulty všeobecné kroupologie. Na svoji profesuru a Ph.D. jsem musel dřít jako kůň. Ale koho dnes akademická hodnost zajímá, že?
Na blogu iDnes jsem se nezdráhal používat, nebojím se napsat až zneužívat, několik pseudonymů, už od roku 2009. Takže popořadě:
Vladimír Kroupa, Ivan Hůlka, Ištván Neczor (povšimněte si prosím té vtipné přesmyčky, neczor - cenzor, haha), Monika Rossi, František Veselský (paradoxně zrušeno jako fejk), Martin Veselský, David Adler, Simona Kekili. V poslední době píši také jako Jiří Hermánek, Jiří Vyvadil a Břetislav Olšer. Občas se naloguji i jako Cvalín a Tonička Plíšková, případně Jaromil Petřík.
V diskusích jsem byl všechny formy ropuchy - od jména Rossi, rosnička. Asi tak 200 nicků. Teď se vulgárně projevuji jako David Adler, Ondřej Moravec, Jan Hanák, Jan Linhart a František Matějka. Také Dušan Rapko, Dušan Dostálek, doseděl, doležel a Jan Chrástek.
Místopřísežně však prohlašuji, že za mistra administrace, Adama Chára, jsem se dosud nevydávil. Ale co není, může být.
Sbohem, milá iHnus.
