Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zahradník a sousedka. A kocour

12. 08. 2014 8:22:11
Kropím zahradu svojí ségry a užívám si to. Voda čerpaná z nedalekého rybníčku sice trochu smrdí rybinou, ale tráva na zahradě a hlavně kytky s jejich květy se proudem vláhy omamně rozvoněly.

A co teprve ty desítky bylinek. I kůra stromů a jejich listy a hlína pod nimi. Je vedro, slunce pálí a já jsem za to rád. Čím dřív se kropení vypaří, tím dřív budu muset znovu zalévat. Stávám se na tom závislým.

Občas, pokud je doma, se na mě přijde podívat kocour Boris, sestřin mazlíček a zrzavý šéf zdejšího teritoria. Je v podstatě zmenšeninou tygra ussurijského. Evidentně vidí barevně a užívá si sedm barev duhy, které rozprášený proud vody z hadice za spolupráce se Sluncem vytváří. Běhá za vodním tryskem a snaží se něco chytit. Nikdy nevím, zda chytá ty barvy nebo kapičky vody. Každopádně si to vychutnává stejně jako já.

„Pěknej zadek, Borisi, vidíš?“ povídám kocourkovi.

„Ježiš, to jsem se lekla, já myslela, že to tu kropí nějaký automat.“

Byl jsem zrovna v nějakém křoví a nedošlo mi, že sousedka od vedle mě neuvidí ale uslyší. Trochu jsem se zastyděl. Nechci obtěžovat ženské, to ani náhodou. Od jisté doby chci být sám. Jenže teď se nedalo couvnout, přišla k plotu a zjevně chtěla vidět ten mluvící kropící automat. Měla na sobě miniplavky a já začínal pomalu rudnout. Studem. Ačkoli mi bylo už čtyřicet. Nedávno.

„Vy jste František, brácha Pavly, že jo? Hodně mi o vás vyprávěla."

Tak to nemám fakt rád. Aby cokoli o mně věděly pro mě cizí ženské, byť sebekrásnější a seberajcovnější. Miniplavky se v tu chvíli proměnily v jutový pytel. Se segrou si to vyřídím později.

Moje oči se zatoulaly výš a našly si devátý div světa: babiččin a dědečkův dům, s verandou a s houpací lavicí a s pelargoniemi v růžových květnících podél zábradlí. A všude okolo kapradiny jako veliké zelené výtrysky ze zahradních rozstřikovačů a rozlehlý trávník podobný kožíšku zeleného kocoura. Posetý jetelem a pampeliškami tak hojně, až se jednomu chtělo shodit boty a rozběhnout se po tom barevném gobelínu bos. A květiny v záhonech, které od jara do podzimu nepřestávaly kvést. A včely a čmeláky a motýly.

„Nechcete zajít na kafe?"

Zeptám se kocoura. Borisi, co myslíš? "Mraauuu, vreeeee, uurrru"

„Díky, rád bych, ale za chvíli mi jede vlak domů. Ale určitě se ještě uvidíme, ... Evo."


Pro moji Janu z Arku, Ἑλένη Trojskou a milé kolegyňky Hanku, Wendy, Isabell, Terezu i kolegy z katedry.

A také Raye Bradburyho a Roberta A. Heinleina.

Autor: František Smutný | úterý 12.8.2014 8:22 | karma článku: 15.39 | přečteno: 956x

Další články blogera

František Smutný

Je suis KROUPA

Má pocta Mistru Vladimírovi. My si jeho pověstný humor, romantickou duši, otevřené dopisy, erotické verše a skvělé vaření vzít nedáme.

14.1.2015 v 18:22 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 2248 | Diskuse

František Smutný

Měsíc se zbarvil krví a nebe se svinulo jako svitek pergamenu

Přiznávám se ke všemu. Nejsem František Smutný. Je to děsně napínavé. Více naleznete níže.

5.12.2014 v 12:24 | Karma článku: 10.97 | Přečteno: 860 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne

Horké letní ráno. Sobota v červenci. Na klice nám visela igelitka plná tvrdého chleba. Dřív jsme je dávali sousedovic koním, ale poslední dobou máme zajímavější strávníky.

26.6.2017 v 10:46 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 449 | Diskuse

Helena Vlachová

Když škola bývala školou

Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

26.6.2017 v 10:16 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 586 | Diskuse

Jan Tichý

No jo, Pražáci…

...povzdechl si policista na obvodním oddělení v malém městě, když vyslýchal jako svědka mého syna, kterému v Praze ukradli peněženku s doklady.

26.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 15.38 | Přečteno: 845 | Diskuse

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 15.50 | Přečteno: 340 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 4.24 | Přečteno: 105 |
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3124
Obyčejný chlap, "kamioňák", jsem týden pryč a týden doma. Mám zahrádku, políčko, lesíček, ženu, psa a kocoura. Děkan Fakulty všeobecné kroupologie.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.