Jaroslav Hašek, spisovatel český. Jeden z mému srdci nejmilejších. Jeho texty miluji pro vynikající humor, kritiku mocenského systému a lidské hlouposti. Znovu a znovu objevuji jejich geniální nadčasovost. Jako připomínku jeho nesmrtelnosti jsem se rozhodl napsat i Dnes remake jedné z Haškových povídek.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Interview s panem cenzorem
Návštěvu pana cenzora jsem dlouho odkládal, měl jsem totiž neurčitou hrůzu před tím mužem. Trpěl jsem utkvělou představou, že mne smaže. Byl to nepříjemný pocit, spojený s žaludeční nevolností, zrychleným tepem a mrazením v zádech.
Konečně jsem se odhodlal. Myslel jsem, že to bude škaredý, už od pohledu zlý, všehoschopný zmetek, ale zmýlil jsem se. V redakci seděl malý uhlazený pán, který se mile usmíval, s napřaženou ručkou mě vítal a žádal, abych byl tak laskav a posadil se. Měl však velice nízké čelo a hlavu zploštělou.
Jako by četl mé myšlenky, pravil: "Psali o mně, že jsem v mládí spadl se stromu a udeřil se hlavou o zem, ale to není pravda. Hlava mi byla zmáčknuta krátce po porodu, kdy se mi na ni posadil krátkozraký lékař, od toho to typické zmáčknutí mé lebky. Původně měli za to, že nevydržím, a když, tak budu slabomyslný. Ale přečkal jsem to všechno a dnes jsem cenzorem! Občas však trpívám bolestmi hlavy a udělám chybu. Necenzuruji někdy vyložené urážky politiků. Nedávno jsem například propustil větu: "Venku zuří nečas a čekáme povodně" Co na tom, že to byl článek v rubrice o počasí. Však my dobře víme, koho myslel tím Nečasem, že?
Tihle blogeři a diskutéři jsou dnes všemi mastmi mazaní. Napíšou si takové napohled neviňoučké věci, že člověk teprve delším přemýšlením nalezne v tom háček. Neboť, jak praví Lev Tolstoj: "Zachycen drápek a chycen celý ptáček." Tu větu jsem mimochodem také smazal, protože byla uveřejněna v době, kdy často docházelo k dehonestaci ministra Drápka, ehm.., tedy Drábka. Abych vám, pane, ukázal, jak jsou mazaní, povšimněte si třeba věty z erotické povídky "Sex v lese" v rubrice Onan: "Stála opřena o kmen, ta potvora." Věta napohled neurážlivá, ale jen napohled."
Vstal a začal vzrušeně chodit po kanceláři.
"Všimněte si prosím, že napsáno bylo blízko vedle sebe: "Kmen", "ta"‚ "potvora". Dobrá, vám se to zdá být nezávadným, ale já nemohl tu větu propustit, já ji musel zkonfiskovat. Nejmarkantněji utkví v mysli čtenáře slovo Kmen-ta a podvědomě může spojovat našeho křišťálolupózního investigativce s dalším slovem z oné věty, tedy potvora."
Jeho chůze nabírala neustále na rychlosti, až při obrátkách narážel svým nízkým čelem do zdí.
"A pod tím už si lze představit cokoli. Mimochodem, nemám vůbec rád, když někdo píše například: "Myslet si můžu cokoli." Pane, v tom "cokoli" se skrývá habaděj. Myslet si cokoli, to je už vyložené pobuřování, to je přečin proti veřejnému pořádku a demokracii. Cokoli si myslet, to může být i velezrádný projev myšlenkový. Domnívají se, že si člověk může všechno myslet, protože stíhatelné jsou jen projevy. A co je tedy ke všem čertům myšlenka? Myšlenka je projev duševní činnosti. Projev, povídám, a na projevy máme Kodex!"
"A dovolte, mistře, vy jste tuším nedávno zkonfiskoval větu: "To jsou poměry jak v Banánistánu"."
"Samozřejmě, smazal jsem to velkou klávesou "Delete", kterou mám speciálně upravenou na velikost téměř celé dlaně od našeho sponzora "Crystal Len(s)ovo". Jsem totiž dobře informován o probíhajícím napadání Evropské Unie a spousta těch samozvaných kritiků naráží na unijní požadavek zakřivení banánů. Napíše-li pak někdo v této době, kdy evropská demokracie vítězí, "Banánistán", myslím, že každý v tom vidí vybízení ke vzpouře. Nesmím ale přehlížet ani jiné rubriky. Takové "Humorné historky z přírody" například mohou obsahovat větu: "Černý svině se v Máji přemnožily." To už je vskutku výsměch naší multikulturní společnosti.
A z takových vět se pak sestavují články, diskuse. Není to k zbláznění? To je vzpoura, pane, to je rebelie, a nyní to dejte lidem do ruky. Ty Internety jsou, pane, neřád, neřád prvního řádu. Ale já jim a tomu všemu šlápnu na krk."
Vzal ze stěny velkou klávesnici, která jako ozdoba visela pod obrazy, a pravil: "Podívejte se na tu klávesu. To je všechno. Takový diskutér má klávesnici, ale já mám "SmažuTě", setsakramentskou klávesu. S tou to všechno rozpráším, přeškrtám a já je naučím, jak s nimi zatočím."
Opustil jsem ho rychle, poněvadž mně tou klávesnicí šermoval pod nosem a já jsem viděl, že by mne bez milosti také s ní smazal.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Děkuji, Mistře Jaroslave Hašku, za inspiraci ale hlavně za Váš břitký humor a výsměch hlupcům. Doufám, že jsem Vás svým remakem neurazil a je mi moc líto, že nepíšete i v dnešní době.
PS: původní Haškově povídce bude letos v prosinci 102 let! (Karikatury 3/43, 11. 12. 1911)
